Rakovina konečníku


Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk

Zdraví

Zveřejněno dne 14.12.2017


Rakovina tlustého střeva a konečníku se řadí k nejtypičtějším onemocněním zemí střední a západní Evropy, přičemž z mezinárodních statistik vyplývá, že je v těchto oblastech výskyt kolorektálního karcinomu u mužů ve srovnání se ženami vyšší. Mezi hlavní rizikové faktory vzniku onemocnění patří věk, dědičnost (u některých typů rakoviny je jeho propuknutí v rodině téměř jisté), rizikem jsou rovněž chronická zánětlivá onemocnění.

Příznaky

Česká republika patří mezi země, kde se rakovina tlustého střeva a konečníku, odborným názvem kolorektální karcinom, vyskytuje mimořádně často. U většiny nemocných je přesná příčina vzniku kolorektálního karcinomu neznámá. Jsou ale rizikové faktory, které možnost vzniku onemocnění zvyšují.

Věk je jedním z těchto faktorů. Většinou toto onemocnění vzniká u jedinců nad 50 let, výjimkou ale nejsou ani mladší pacienti.

Dalším rizikovým faktorem jsou některé druhy polypů. Polypy jsou výrůstky ze stěny střeva, lidově řečeno bulka v konečníku. Z některých těchto polypů může během dlouhé doby vzniknout karcinom. Je proto potřeba všechny polypy ze střeva a konečníku odstranit a vyšetřit, zda již nejde o malý karcinom. Polypy se mohou tvořit opakovaně, proto někdy bývá nutné i jejich opakované snesení.

Dědičné vlivy mají také význam pro vznik kolorektálního karcinomu. Vyšší riziko hrozí v případě výskytu kolorektálního karcinomu v pokrevním příbuzenstvu 1. stupně, tedy u rodičů, sourozenců nebo dětí. V některých případech je genetická porucha takového charakteru, že je vznik karcinomu téměř jistý. Patří sem například familiární adenomatózní polypóza, která se projevuje vznikem mnoha stovek polypů v tlustém střevě a konečníku. Dalším dědičným onemocněním je hereditární nepolypózní kolorektální karcinom. Některé typy dědičných genetických poruch jsou kromě rizika kolorektálního karcinomu spojeny i s větším nebezpečím vzniku zhoubného nádoru vaječníku, dělohy a prsu. Rodinní příslušníci takto nemocných mají možnost být geneticky vyšetřeni. Pokud je i u nich zjištěna genetická odchylka, která způsobuje toto onemocnění, lze hledat způsoby, jak snížit riziko onemocnění a jak zvýšit pravděpodobnost záchytu případného onemocnění v časném stadiu. Toto genetické vyšetření by měl zprostředkovat ošetřující onkolog.

Chronická zánětlivá onemocnění střeva (ulcerózní kolitida a Crohnova nemoc) také zvyšují riziko onemocnění kolorektálním karcinomem.

Velmi důležitým rizikovým faktorem, který je naštěstí ovlivnitelný, je složení potravy. Jednoznačně negativní vliv má nadměrný příjem živočišných tuků, červeného masa a uzenin. Riziko zvyšuje častá úprava masa smažením a pečením. Nepřiměřeně vysoký kalorický příjem spojený s obezitou představuje rovněž větší riziko této nemoci. Dalším rizikovým faktorem je nízký příjem vlákniny v zelenině, ovoci, celozrnném pečivu a luštěninách a nedostatek pohybu.

V počátečních fázích onemocnění nemusí být příznaky výrazné, pozornost je však třeba věnovat dlouhodobému pocitu nepohody v břiše, průjmu či zácpě, nadýmání, bolestem břicha či pocitům nedokonalého vyprázdnění. Dalším varovným příznakem může být krev ve stolici, která může vést až k anémii (chudokrevnosti) spojené s celkovou únavou a slabostí.

Ne všechny výše uvedené příznaky však musí být způsobeny nádorem. Onemocnění se dále projevuje úbytkem na váze bez zřejmého důvodu. Nádor může svým růstem vyvolat střevní neprůchodnost. Obrazem takového stavu jsou pak křečovité bolesti břicha, pocit nafouknutí břicha, zácpa, slabost, někdy zvracení. Je nutné si uvědomit, že všechny tyto projevy mohou být způsobeny řadou jiných nenádorových a méně závažných onemocnění. Jde hlavně o hemoroidy, infekční a zánětlivá onemocnění střeva. Kolorektální karcinom může naopak dlouho probíhat bez jakýchkoliv příznaků a projeví se až v pokročilém stadiu onemocnění. Při jakýchkoliv pochybnostech je nutné vyšetření praktickým lékařem, který by měl zařídit případná potřebná vyšetření.


Věk

Kolorektální karcinom většinou vzniká ve věku nad 50 let, výjimkou ale nejsou ani pacienti v mladém věku. Rakovina konečníku ve 20 letech je naštěstí jen výjimečným případem.

Prognóza

Prognóza závisí na fázi onemocnění. Pokud se onemocnění nepodaří zastavit a dojde ke zhoršení nemoci, je většinou nutné změnit chemoterapii. Protinádorová léčba je kombinována s léčbou podpůrnou (léčba nevolnosti, nechutenství, bolesti). Jestliže je v některých případech chemoterapie pro nemocného nepřiměřeně zatěžující nebo dochází ke zhoršování nemoci i po změně chemoterapie, jedná se většinou o poslední stadium nemoci. V takovém případě je nutné se soustředit na léčbu příznaků (symptomů) onemocnění. Snahou je zvládnout projevy onemocnění tak, aby ovlivňovaly kvalitu života nemocného co nejméně. Je to například léčba bolesti, patří sem ale i třeba péče o psychický stav nemocného.


Stadia kolorektálního karcinomu

  • Stadium 0: Nádor je omezen pouze na sliznici střeva.
  • Stadium I: Nádor se ze sliznice střeva dostává do hlubších vrstev stěny střeva.
  • Stadium II: Nádor může prorůstat celou stěnou střeva případně až do sousedních orgánů, nešíří se však do okolních uzlin a nejsou vzdálené metastáze.
  • Stadium III: Kromě stěny střeva nebo konečníku došlo k rozšíření nádoru do okolních uzlin, nedošlo však ke vzniku vzdálených metastází.
  • Stadium IV: Došlo ke vzniku metastází, nejčastěji v játrech nebo v plicích.

Léčba

Léčba nádoru se skládá z několika následujících postupů.

Chirurgická léčba: Je základní léčebnou metodou kolorektálního karcinomu. Velmi malé nádory tlustého střeva, které mají formu polypu, lze v některých případech dostatečně odstranit při kolonoskopii. Malé nádory v konečníku lze někdy odoperovat přístupem přes konečník, bez nutnosti operace přes břišní stěnu. U větších nádorů je cílem chirurgické léčby odstranění nádoru i s částí okolního zdravého střeva a s přilehlými lymfatickými uzlinami. Lymfatické uzliny jsou součástí imunitního systému organismu. Většinou je možné následně spojit zdravé části střeva nebo konečníku anastomózou, někdy je ale nutné provedení kolostomie, tedy vyvedení střeva břišní stěnou navenek. Pacient má pak připevněn ke stomii speciální sáček, ve kterém se shromažďuje stolice. V současné době jsou stomické pomůcky na velmi dobré úrovni a kolostomie tak ovlivňuje život pacienta v menší míře. Většinou se jedná o kolostomii dočasnou, která je nutná, aby se operovaná část střeva nebo konečníku dobře zhojila. Po nějaké době je tato stomie menším chirurgickým zákrokem zrušena. V některých případech je však zapotřebí kolostomie trvalá. Trvalá kolostomie bývá obvykle nutná po odstranění nádorů konečníku, které jsou uloženy blízko řitního otvoru. Lokálně pokročilé onemocnění může někdy svým růstem úplně ucpat střevo. Pokud ještě nedošlo ke vzniku vzdálených metastází, je možné většinou tento nádor chirurgicky odstranit. Pokud již došlo ke vzniku metastází, není vždy chirurgické odstranění tohoto nádoru vhodné. K obnovení průchodnosti střeva je proto nad tímto ucpáním střevo vyvedeno kolostomií. Někdy je v takovém případě možné obnovení průchodnosti střeva zavedením takzvaného stentu. To je trubička, která je zavedena do nádoru střeva, takže vytvoří jakýsi tunel, kterým může střevní obsah znovu volně procházet, a není tak nutné provedení kolostomie.

Chirurgická léčba je téměř vždy doplněna chemoterapií.

Chemoterapie: Při chemoterapii jsou používány k léčbě nádoru léky, které mají schopnost ničit nádorové buňky. Tyto léky se nazývají cytostatika. Cytostatika jsou většinou aplikována infuzí do žíly a takto se dostávají přímo do krve. Krev je následně přenáší do celého těla, působí tedy na případné nádorové buňky v celém organismu, i mimo oblast původního nádoru. Existují i cytostatika ve formě tablet. Chemoterapie podávaná před operací se nazývá neoadjuvantní. Jejím cílem je zmenšení nádoru před další léčbou. Chemoterapie po úplném chirurgickém odstranění nádoru se nazývá adjuvantní (zajišťovací). Cílem adjuvantní chemoterapie je zničení zbývajících nádorových buněk, tedy prevence návratu onemocnění. Chemoterapií jsou léčeni i pacienti s pokročilým onemocněním a s metastázemi. Cílem léčby je zastavení nemoci, zmenšení jejího rozsahu, zmenšení potíží nemocného. Po chemoterapii může dojít například k takovému zmenšení jaterních metastází, že je možné jejich následné chirurgické odstranění. Pokud jsou metastáze pouze v játrech, lze aplikovat cytostatika přímo do jater speciálním katétrem, který je zaveden do jaterní tepny, tedy cévy, která zásobuje krví játra. Zavedení tohoto katétru je možné v místním umrtvení pod rentgenovou kontrolou nebo jej může zavádět chirurg při operaci.

Cílená biologická léčba: Do léčby kolorektálního karcinomu je také zařazena cílená biologická léčba takzvanými monoklonálními protilátkami. Monoklonální protilátky jsou schopny vyhledat v organismu nádorové buňky, zastavit jejich růst a různým způsobem je ničit. Tyto léky se používají v kombinaci s chemoterapií. Tato léčba je určena i pro pacienty s metastázemi kolorektálního karcinomu.

Radioterapie: Při radioterapii se používá k léčbě záření, které ničí nádorové buňky v ozářené oblasti. Radioterapie je využívána především v léčbě nádorů konečníku. Může být podávána předoperačně (neoadjuvantně) s cílem zmenšit nádor nebo po operaci (adjuvantně) ke zničení možných zbývajících nádorových buněk v operované oblasti. Ozařování je často kombinováno s chemoterapií.


Používaná léčiva v léčbě kolorektálního karcinomu

Cytostatika

Fluorouracil: je nejčastěji používaným cytostatikem v léčbě kolorektálního karcinomu. Jeho účinek lze zesílit kombinací s dalšími léky. Nejčastěji je kombinován s leukovorinem. Fluorouracil je používán ve formě krátké infuze nebo ve formě takzvané kontinuální infuze, která může trvat až několik dnů.

Irinotekan: je cytostatikum používané k léčbě kolorektálního karcinomu v metastatickém stadiu. Obvyklá je kombinace s fluorouracilem a leukovorinem.

Oxaliplatina: je používána v kombinaci s fluorouracilem a leukovorinem také v léčbě IV. stadia onemocnění. Kombinovaná chemoterapie s několika cytostatiky je více účinná, častější jsou ale nežádoucí účinky takovéto léčby. Je nutné pečlivé sledování pacientů.

Kapecitabin: je cytostatikum ve formě tablet, které se po vstřebání v nádorové tkáni mění na fluorouracil. Lze jej tedy použít alternativně místo fluorouracilu, a to zejména v případě špatné tolerance infuzního podání.

Raltitrexed: je další cytostatikum pro léčbu metastatického kolorektálního karcinomu. Výhodou je jednoduchá aplikace v krátké infuzi 1x za 3 týdny.

Biologická léčba

Bevacizumab: je monoklonální protilátka, která zabraňuje tvorbě cév v nádoru a zamezuje tak zásobování nádoru živinami a kyslíkem. To brání nádorovému růstu. Bevacizumab je určen k léčbě metastatického onemocnění v kombinaci s cytostatiky.

Cetuximab: je také monoklonální protilátka, která vazbou na nádorovou buňku brání jejímu dělení a vyvolává její zánik. Určen je k léčbě metastatického onemocnění v kombinaci s cytostatiky.

Panitumumab: je další monoklonální protilátkou, která prokázala účinnost v léčbě metastází nádorů tlustého střeva a konečníku. Má podobný mechanismus účinku jako cetuximab. Indikace k léčbě cetuximabem či panitumumabem je vázána na nepřítomnost mutace RAS. Tato mutace se vyšetřuje ze vzorku nádorové tkáně. Pokud by byla mutace prokázána, nebyla by léčba touto monoklonální protilátkou indikovaná z důvodů neúčinnosti.

Všechny tři tyto látky jsou podávány ve formě infuzí.


Aplikace chemoterapie

Většina protinádorových léčiv je podávána ve formě nitrožilních infuzí. Ty jsou obvykle aplikovány do žíly na předloktí nebo hřbetu ruky. Pokud je léčba dlouhodobá, může docházet k zánětům povrchových žil v místech aplikace chemoterapie. Řešením této situace je podání cytostatik do velké žíly, nejčastěji do podklíčkové žíly, která se nachází pod klíční kostí. Do této žíly lze v místním umrtvení zavést katétr, do něhož je pak možné aplikovat infuze. Pro pacienta pohodlnějším řešením je implantace takzvaného nitrožilního portu. Jde o malou komůrku, ze které vede cévka do velké žíly. Komůrka je všita do podkoží. Pokud je potřeba aplikovat lék do žíly, propíchne se jehlou kůže a aplikací do komůrky se lék dostává cévkou do žíly. Zavedený port pacienta neomezuje, může se i koupat. Pokud má doba podání cytostatika do žíly trvat několik hodin nebo i dnů nepřetržitě, je nutná aplikace pomocí infuzní pumpy. Tyto pumpy umožňují pomalou aplikaci léku do žíly. Přenosné pumpy jsou na baterie a umožňují i ambulantní podání.

Ve formě tablet je možné podávat cytostatikum kapecitabin.

Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto:
© Arnold

odkaz na článek

. Rakovina konečníku [online]. ČeskýPřehled.cz, . .




Tento článek si během posledních třiceti dnů přečetlo 142 lidí.



Facebook Twitter Pinterest Google + email tisk
přidejte sem svůj komentář

Nenašli jste zde přesně to, co jste hledali? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
Ke svému dotazu použijte tento formulář.


Jméno
E-mail
Nadpis
Komentář
Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
Připojit fotku
přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

zajímavé články
zaměření článku
klíčová slova
rakovina konečník karcinom věk pacienti léčba stadia prognóza bolest polyp bulka cytostatika chemoterapie