Informace od profesionálů

MENU

  

OTOK

  

SVRAB

  

RAKOVINA

  

NEMOCI JAZYKA

  

Ondatra vs. nutrie

 


Aktualizováno:

Zvířata

Ondatra s nutrií jsou velmi často zaměňovány, ač je mezi nimi již na první pohled patrný rozdíl. Oba druhy však spojuje životní prostředí, kterým je voda.

Jaký je rozdíl mezi ondatrou a nutrií

Někdo rozlišuje ondatru od nutrie podle ocasu, ale pro mnohé z nás to nebude to nejlepší vodítko, protože ocas těchto dvou druhů se zas tak moc neliší. Ondatra jej má v průřezu spíše oválný, po stranách mírně zploštělý a nutrie spíše kulatý. Nejmarkantnější rozdíl mezi těmito hlodavci je asi v jejich celkové velikosti. Ondatra dorůstá maximálně do 1,5 kg, takže vypadá trochu jako větší potkan, kdežto nutrie je pořádný hlodavec, který může vážit 6–12 kg.

Nutrie má vpředu dva hlodáky oranžové barvy, ocas kulatý a kratší, než je tělo samotné. Oproti tomu ondatra tyto zuby nemá barevné, ocas je lehce zploštělý a jeho délka bývá delší než tělo samotné.

výběr z naší tvorby
pokračování článku

Zajímavosti o nutrii

Nutrie pochází původně z jižní poloviny Jižní Ameriky, kvůli kožešině a masu je chována téměř na všech kontinentech, v mnoha zemích však nutrie z kožešinových chovů unikly a založily divoké populace. V současné době divoce žijící nutrie obývají kromě Antarktidy a Austrálie všechny kontinenty. Přesné údaje o aktuálním rozšíření snad ani neexistují. Téměř všude je nutrie považována za nežádoucí invazivní druh (ačkoli se ji podařilo někde vymýtit). Jediné, co její stavy jakž takž redukuje, jsou kruté zimy.

Nutrie, zvaná též vodní krysa, řekomyš nebo z angličtiny koypu, je velký hlodavec, který vypadá jako kříženec obří krysy a bobra. Je to výborný plavec – má na nohou plovací blány a nozdry posunuty nahoru a dopředu. Má nápadně oranžové hlodáky a dlouhý, téměř lysý ocas. Původní přírodní barva je tmavě hnědá, ale vyšlechtěno bylo mnoho dalších variant (bílá, zlatá, moravská stříbrná, černá, greenland, safírová, pastelová, perlová nebo vícebarevná přeštická nutrie). Nutrie se dožívají až 6 let, obvykle však jen 3 roky.

Délka těla je 40–70 cm + 30–45 cm ocas, váha obvykle 4–6 kg, ale dobře živený samec může mít i 10 kg (v zajetí i 12 kg). Zajímavostí je, že ocas nutrie se po úmrtí po několika hodinách samovolně oddělí od těla.

Invazivní populace nutrií se zvětšuje nebo zmenšuje podle počasí – je-li příliš krutá zima, nutrie trpí omrzlinami a hynou, je-li však zima mírná, nutrie se množí a zvětšují svůj areál rozšíření směrem k severu.

V přírodě nutrie žijí v sociálních polygamních skupinách, jimž vládne alfa samice, jen v době říje se vedení dočasně ujímá alfa samec. Mladé samice ve skupině zůstávají, zatímco samci jsou vyhnáni. Vyhrabávají v břehu až 15 m dlouhé chodby. Nejaktivnější jsou za šera, přičemž se obvykle nevzdalují od své nory dále než 150–200 m, podstatnou část dne tráví ve vodě.

Jako typičtí hlodavci jsou nutrie velmi plodné. Pohlavní dospělosti mohou dosáhnout samci již ve 4 měsících, samice dokonce ve třech, většinou je to déle (někdy až v 9 měsících). Mláďata se rodí v průběhu celého roku. Samice je březí asi 130 dní a znovu zabřeznout může ihned po porodu. Jedna samice může mít do roka třeba 15 mláďat, ovšem ty se ještě týž rok množí a množit se můžou i jejich potomci a potomci potomků. Je to taková pyramida, že z jedné samice mohou být stovky mláďat ročně. Teoreticky se mohou množit až 4 generace nutrií v tomtéž roce, ve skutečnosti však mnohem více, jelikož tento příklad je počítaný od matky, přičemž se ale stále množí i její rodiče a několik generací prarodičů.

Samice mívá obvykle 5–6 potomků v každém vrhu (někdy jen jedno, jindy ale třeba 13). Mláďata se rodí dobře vyvinutá, osrstěná a vidící. Během několika hodin již začínají žrát. Samice je sice kojí 5–6 týdnů, ale jsou schopna přežít bez kojení již od 5 dnů. Potravu tvoří kořeny, byliny, vodní vegetace, v zajetí pak zelená píce (v zimě seno), vařené brambory, krmná řepa, mrkev, jadrné krmivo, šrot.

Nutrie přenáší nemoci a samy jsou často nemocné. Jsou hostiteli pro nematodální parazity, hlístice, které napadají člověka. Jde zejména o hádě střevní (strongyloides myopotami). Nutrie jsou mimořádně náchylné k chorobám žaludku a zažívacího traktu, jejich potrava musí být kvalitní a čerstvá. Chovatelé vědí, že i při nejlepší péči musí počítat s úhynem okolo 20 %. Zatuchlé, namrzlé nebo lehce zapařené krmení vyvolá nadýmání a záněty. Nebezpečné jsou také jedovaté byliny jako ocún, blín, pryšec a sasanka.

Nutrie říční se také díky mírné zimě rozšířily téměř na všechny pražské vodní plochy. Nutrie v Praze se objevují na Vltavě, v jejím povodí, po celé délce Rokytky, u Botiče, na Hamerském rybníce nebo nově na Hostivařské přehradě. Ve všech místech škodí nejen navrtáváním břehů při budování svých obydlí, ale i ničením vegetace.

Maso nutrie je chuťově velmi podobné králičímu masu.

Zajímavosti o ondatře

Ondatra pižmová žije v současné době téměř ve všech vodách střední a východní Evropy, vyskytuje se také v některých oblastech Skandinávie a západní Evropy. Svým rozšířením zasahuje až daleko na Sibiř. Ondatra pižmová pochází ze Severní Ameriky. Zdomácněla v oblastech bývalého Sovětského svazu a v Evropě.

Hlava s tělem měří u ondatry 26 až 40 cm, ocas je ze stran poněkud zploštělý, dlouhý 20 až 27 cm a poměrně silný. Ondatra váží 1 až 2 kg. Srst má tmavohnědou, na spodní straně těla poněkud světlejší. Některé chlupy jsou silnější až štětinovité, a proto pokryv těla působí jakoby zježeným dojmem. Mezi prsty zadních nohou jsou krátké plovací blány. Celá vrchní část těla ondatry při plavání zpravidla vyčnívá z vody, přičemž se ocas hadovitě pohybuje ze strany na stranu. Na zemi působí ondatra pižmová nemotorně, používá však velmi šikovně přední tlapy pro přidržování potravy. Velikostí těla převyšuje všechny ostatní druhy hrabošů, lze si ji ale někdy splést s mladou nutrií anebo s mladým bobrem. Bobři však mají široký plochý ocas a nutrie má ocas silný a na průřezu kulatý.

Ondatru pižmovou, vysoce ceněnou jako kožešinové zvíře, vysadil v roce 1905 v Čechách kníže Colloredo-Mansfeld na svém panství v Dobříši, přibližně 40 km od Prahy. Zvířata si rychle zvykla a začala se rozmnožovat takovým tempem, že už v roce 1915 pronikla do Bavorska, v roce 1917 do Saska a v roce 1927 se objevila ve Virtembersku. Ve stejnou dobu se ondatry rozšířily podél Dunaje daleko za Vídeň a pronikly rychle jak směrem na Balkán, tak i na severozápad. Přes okamžitá opatření k omezení jejich počtu, jakými byla povinnost okamžitého hlášení výskytu ondater a vypsání prémií za jejich odchyt, se nepodařilo jejich šíření zabránit. Lokální akce, které měly místa vyčistit od ondater, měly pouze krátkodobý účinek a nebylo možné je neustále opakovat. Později bylo i na různých vhodných místech na území tehdejšího Sovětského svazu vysazeno na 80 000 těchto zvířat za účelem zvýšení množství zpracovávaných kožešin. Tak se ondatra pižmová rozšířila i na Sibiři a ve Střední Asii, kde rozlohou svého výskytu daleko převyšuje obývané oblasti v Evropě. Ondatra pižmová tam nebyla považována za škodnou, protože řeky v Sovětském svazu nebyly většinou regulovány, a proto nemohly vzniknout ani žádné škody na přehradách a hrázích. Naproti tomu ve střední a západní Evropě, kde byly téměř všechny střední a větší vodní toky už dávno regulovány a eventuálně dokonce převedeny do umělých řečišť, vznikaly značné problémy. Ty se však nepodařilo vyřešit ani tím nejintenzivnějším lovením ondater. Naopak se zdá, že čím více se zintenzivňoval jejich lov, tím rychleji se šířily.

Kožešina ondatry byla velmi ceněnná a proto byla vyhledávána pro lov.

Dnes už si bez těchto hlodavců naši přírodu neumíme ani představit. Na některých místech se ondatry staly důležitým zdrojem potravy pro nyní už velmi vzácnou vydru. Ve své severoamerické vlastí není ondatra pižmová považována za škůdce. Její tak úspěšné rozšíření v Evropě je často zdůvodňováno tím, že na evropském kontinentě chybí její přirození nepřátelé. To však určitě není nejpodstatnější, protože k rozšíření ondatry došlo i v rozsáhlých oblastech Sibiře, ve kterých potenciální nepřátelé ondatry žijí, a to ještě rychleji než v Evropě. Na Sibiři se celkem početně vyskytují vydry a norci, kteří jsou v severoamerické vlasti ondatry jejími hlavními nepřáteli. Tito přirození nepřátelé však nanejvýš stavy ondater regulují, nemohou je zcela zdecimovat. Ondatra nalezla v Evropě a severní Asii volný prostor, v němž nemá žádné konkurenty. Volbou potravy jsou jí nejbližší druhy hryzec vodní a bobr evropský. Hryzec je však menší, bobr naopak podstatně větší, a navíc se v zimě specializuje na kůru stromů.

Ondatra v Evropě předvedla, co se stane, jestliže je do cizího ekosystému zasazeno zvíře, které je schopné rychle se rozmnožovat a které zde nemá žádné potravní konkurenty. Dnes, devadesát let po prvním vypuštění do volné přírody, se stavy ondater v Evropě stabilizovaly a zvířata se přizpůsobila novým podmínkám tak dobře, že nelze počítat s jejich opětovným vyhubením.

Ondatra je aktivní ve dne i v noci, je-li však vystavena systematickému pronásledování, omezuje svoji aktivitu pouze na noční dobu. Nezimuje, ale v chladném ročním období se uchyluje na delší dobu do nory. Nory zakládá v křoví na břehu vodních toků, a to v podobě dlouhých chodeb, které ústí do prostorných hnízd. V případě hrází to vede k jejich poškozování. Vstupní chodby vyúsťují pod vodou, takže není snadné tyto nory objevit, jestliže je břeh strmý a voda dostatečně hluboká. Jestliže je břeh pozvolný, jako je tomu například na okrajích jezer a rybníků, budují ondatry „hrady“, které někdy dosahují značných rozměrů – mohou být až tři čtvrtě metru vysoké a průměr jejich základny může mít až jeden metr. Tyto hrady jsou však vždy postaveny z rákosí a jiných vodních či bažinatých rostlin, nikdy ne ze silných větví, jako je tomu v případě bobřích hradů. Materiál na stavbu hradů dopravují tak, že jej uchopí do zubů a doplavou s ním na místo stavby. V některých rybnících mohou hrady stát těsně vedle sebe a působit dojmem volných kolonií. Ondatry nevytvářejí žádné velké rodinné svazy jako bobři, protože ve srovnání s nimi daleko rychleji dospívají.

Ondatra je sice převážně býložravec, ale nepohrdne ani menším přilepšením v podobě živočišné stravy. Od jara do pozdního podzimu představují nejdůležitější součást potravy vodní rostliny a rostliny vyskytující se na březích rybníků, jako je rákosí, orobinec a jiné.

V zimních měsících je rostlinné potravy stále méně, někdy dokonce zcela chybí, protože mělké vody zamrzají. Ondatry se pak potápějí a požírají kořínky a oddenky rákosí a puškvorce, které obsahují hodně škrobu a jiných zásobních látek. V některých oblastech se však musejí přeorientovat na živočišnou potravu v podobě raků a škeblí. Zejména velká škeble rybničná a velevrub malířský hrají rozhodující roli pro překlenutí zimního období.

Od dubna do října může ondatra několikrát za rok po čtyřtýdenní březosti vrhnout 5–9 mláďat. Mláďata sají mateřské mléko tři týdny a ve třech až pěti měsících života jsou už sama schopna rozmnožování. Mláďata po dospění musí v důsledku výrazné teritoriality starších jedinců odejít a hledat si nové revíry.

Ondatra pižmová je i dnes ještě většinou považována za nevítaného vetřelce, kterého je třeba potírat. Mnohé námitky proti jejímu rozšíření se však při věcném prozkoumání ukazují buď jako neudržitelné, anebo jako silně přehnané. Někdy je ondatra pižmová nazývána také jako ondatra říční, což je špatné pojmenování, protože takovýto druh ze zoologického pohledu neexistuje, říční je pouze nutrie.

Ondatra není v našich podmínkách nikterak legislativně chráněná.

Autor: © Mgr. Michal Vinš

Foto: © David Menke

odkaz na článek

. Ondatra vs. nutrie [online]. ČeskýPřehled.cz, . .



přidejte sem svůj komentář

Něco Vám není jasné? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
K zeptání použijte tento formulář.


Nadpis / Dotaz
Jméno
E-mail
Sdělení

Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
E-mail nebude nikde zobrazen.

přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

Témata


Zajímavé články

ČeskýPřehled

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS