Informace od profesionálů

MENU

  

OTOK

  

SVRAB

  

RAKOVINA

  

NEMOCI JAZYKA

  

Nežádoucí účinky po ozařování

 


Aktualizováno:

Zdraví

Radioterapie je cílené ozařování nádoru v opakovaných cyklech. Způsobuje ve všech ozářených buňkách nevratné změny, které vedou ke smrti nádoru, ale i k poškození všech tkání ozářených zároveň s ním. Proto se ozařování důkladně plánuje, aby nádorové buňky dostaly co největší dávku záření, zatímco zdravá tkáň byla co nejvíce ušetřena.

Jak probíhá ozařování

Radioterapie probíhá v cyklech. Pro určitý typ nádoru na konkrétním místě je vypočtena minimální souhrnná dávka ozáření, kterou by měl dostat. Ta činí určitý počet grayů (gray je jednotka dávky záření). Pro sousední zdravé tkáně je vypočtena dávka maximální. Ta samozřejmě závisí na orgánu, který je v blízkosti, některé orgány snášejí ozařování hůře a některé lépe. Navíc existuje maximální povolená dávka na jedno ozáření.

Požadovanou dávku záření nelze nádoru dodat najednou, protože by to bylo velmi rizikové pro život pacienta. Proto se celková dávka rozdělí do jednotlivých malých dávek – frakcí. Pacient je ozařován opakovaně a z různých směrů a v různém rozsahu. Neměnná je jen skutečnost, že proud záření je vždy směřován na nádorovou hmotu. Ozařování má také krátkodobé a dlouhodobé následky, které vyplývají z poškození kůže a dalších ozářených orgánů.

Tři režimy ozařování:

  • Normofrakcionace – ozařování jednou denně pět dní v týdnu do dosažení celkové dávky. Při jednom ozáření je maximální dávka 2 Gy, týdně tedy nádor dostane dávku 10 Gy. U sarkomu to znamená pravidelné ozařování po dobu šesti týdnů.
  • Hyperfrakcionace – ozařuje se více než 1× denně, ale pokaždé menší fyzikální dávkou (například 1,5 Gy). Tento režim se používá u některých velmi rychle rostoucích nádorů.
  • Hypofrakcionace – u některých nádorů postačí ozařování méně často než pětkrát týdně. Dávka na jedno ozáření pak může být vyšší, třeba 2× týdně 4,2 Gy.
výběr z naší tvorby
pokračování článku

Vedlejší účinky ozařování

Vedlejší účinky ozařování začínají už během radioterapie a odeznívají pár týdnů po jejím ukončení. Některé nastupují až několik měsíců po léčbě a bývají bohužel nevratné.

Patří sem

Zarudnutí ozařované kůže

Zarudnutí kůže je častým a ve většině případů i jediným nežádoucím účinkem ozařování. Projeví se ve třetím týdnu ozařovací série a po zbylou dobu léčby se mírně zhoršuje. Stupeň zarudnutí je individuální, záleží na typu kůže. Nejhůře kůže reaguje v místech záhybů a kožních řas, to je pod prsem či v podpaží. Tam pokožka často mokvá a loupe se.

Podráždění srdečního svalu

K této komplikaci dochází výjimečně, a to následkem kombinovaného vlivu cytostatik a záření na srdce, je-li nádor v levém prsu. Projevuje se bolestí na hrudi, dušností a celkovou únavou. Riziko trvalého poškození srdce, případně plic je v dnešní době minimální.

Zbarvení kůže a ztuhnutí podkožní tkáně

Jde o běžný pozdní efekt. Ozářená kůže časem ztmavne a prs je na pohmat tužší. Pro pacientku tyto změny nepředstavují žádné riziko.

Lymfedém

Může vzniknout po ozařování podpažních uzlin, zvláště po operaci.

Tolik obávané vypadávání vlasů způsobuje chemoterapie.

Následky ozařování prsu

Ozařování je většinou další fází léčby po prostém odstranění nádoru prsu. Léčba probíhá ambulantně, nejčastěji pět dní v týdnu po dobu čtyř až šesti neděl. Mezi vedlejší účinky patří únava, otoky a ztluštění kůže v místě ozařování. Čerstvý gel z aloe nanesený na postižená místa pomáhá ke zhojení kůže poškozené ozařováním.

výběr z naší tvorby
pokračování článku

Následky ozařování mozku

Ozařování (radioterapie) může být použito jako doplňková léčba po operaci nebo jako hlavní léčebná metoda. Ozáření poškozuje nádorové buňky. Ty se obnovují jen velice obtížně, takže výsledkem léčby je úplné nebo částečné odstranění tumoru. Ozáření ovšem také poškozuje sousední zdravé buňky. Ty však v průběhu léčby rychleji regenerují (jsou na záření odolnější).

Vnější ozařování – záření vychází z přístroje a z vnějšku proniká tumorem. Někdy může být ozařované pole po několika provedených ozářeních zmenšeno. Důvodem k tomu je zmenšení rizika poškození zdravé mozkové tkáně. Ozařování musí být vždy velice přesně zaměřeno a během procedury pacient nesmí hýbat hlavou. Protože to je velmi obtížné, dostává pacient většinou na hlavu umělohmotnou masku. Její zhotovení se provádí při plánování ozařování z rychle tuhnoucí umělohmotné síťoviny při teplotě asi 40 °C. Když pacient leží na ozařovacím stole, přiloží mu laborant na hlavu tuto masku a připevní ji ke stolu. Na masce je pak přesně vyznačeno místo, které má být ozařováno.

Celkové množství záření (dávka) je pro každého pacienta stanoveno individuálně lékařem-radioterapeutem. Ten při jejím určování bere v úvahu typ nádoru, jeho lokalizaci a celkový stav pacienta. Aby byla zdravé tkáni dána co největší možnost regenerace, je celková dávka rozdělena do mnoha dílčích ozařování – frakcí.

Doba ozařování se pohybuje mezi třemi až šesti týdny. Během této doby dochází pacient obyčejně pětkrát za týden na radioterapeutické oddělení. V některých případech jsou aplikovány kratší ozařovací série. Doba jedné denní dávky frakce trvá asi 3–6 minut.

Stereotaktická radiochirurgie – v posledních létech se pro léčbu malých nádorů, které jsou chirurgicky obtížně dosažitelné, užívá takzvaná stereotaktická radiochirurgie. Pomocí speciálního zaměřovacího a fixačního zařízení může být do malé, přesně zaměřené postižené oblasti vyslána velmi vysoká dávka záření. Při tomto postupu dochází k minimálnímu poškození okolní zdravé tkáně.

Vnitřní ozařování (brachyradioterapie) – jiná forma léčby mozkového nádoru je ozařování vnitřní. Při tomto postupu je radioaktivní materiál umístěn dovnitř lebky v nádoru. Tato metoda umožní léčbu těžce přístupných nádorů. V České republice je tento způsob ozařování používán omezeně, a to pouze v některých nemocnicích.

Ozařování nádorů mozku patří k nejobtížnějším a nejrizikovějším zákrokům, neboť hrozí poškození citlivých struktur mozku, zodpovědných za zrak, sluch a intelekt. S rostoucí dávkou záření roste i riziko souvisejících komplikací. Ty pak významně ovlivňují kvalitu života pacientů, které již paradoxně netrápí nádor, ale nežádoucí účinky samotné léčby. Ozařování nádorů mozku patří k nejobtížnějším a nejrizikovějším zákrokům, neboť hrozí poškození citlivých struktur mozku zodpovědných za zrak, sluch a intelekt. S rostoucí dávkou záření roste i riziko souvisejících komplikací. Ty pak významně ovlivňují kvalitu života pacientů, které již paradoxně netrápí nádor, ale nežádoucí účinky samotné léčby.

Následky po ozařování pánve

Ozařování je většinou nutné tehdy, když je bezpečná vzdálenost mezi tkání nádoru a okrajem řezu velice úzká. V raném stadiu může být provedeno dokonce jen samotné ozařování s relativně dobrými výsledky. U ozařování se rozlišuje mezi lokální terapií pomocí kontaktního ozařování a terapií, která je prováděna z vnějšku přes pokožku. Při lokální terapii je u žen pochvou zavedena ozařovací sonda až k postižené tkáni. Dojde tak k přímému kontaktu mezi zdrojem záření a zhoubnou tkání, ozařování je přesně cílené a nepoškozuje okolní tkáně. Je-li nádor rozšířen až do pánve nebo jsou-li nádorem postiženy lymfatické uzliny, je potřeba provést ozařování větší plochy, které se ovšem provádí z vnějšku. Toto ozařování se provádí denně po dobu pěti až sedmi týdnů.

Při teleradioterapii se nachází zdroj záření mimo pacienta, obvykle ve vzdálenosti několika desítek centimetrů. Běžné ozařování trvá 4–7 týdnů (kolem 23–25 dávek). Nemocný dochází každý pracovní den na ozáření, které trvá několik minut. Samotné záření není doprovázeno žádnými nepříjemnými pocity. Někdy, zvláště je-li pacient v horším celkovém stavu, se lékaři rozhodnou podat méně dávek, které jsou však silnější. Kúra záření pak netrvá déle než 2–3 týdny a skládá se z jedné až 16 dávek.

Brachyterapie je metoda, při níž dochází k těsnému naléhání zdroje záření na nádorové ložisko. Obvykle se podává v jedné až pěti dávkách (jedna dávka týdně). Každá dávka trvá několik desítek minut. HDR brachyterapie – větší počet (4–5) dávek, krátká doba aplikace až hodin; LDR brachyterapie – malý počet dávek (1–2), dlouhá doba aplikace.

Nežádoucí účinky radioterapie lze rozlišit na celkové a místní, časné a pozdní.

Celkové nežádoucí účinky se vyskytují v případě, že je ozářen větší objem tkáně, což platí zejména tehdy, jsou-li kromě ozařování pánve ozařovány i břišní uzliny. Mohou se objevit příznaky připomínající chřipku – slabost, malátnost, bolesti hlavy, únava. Někdy se vyskytnou nevolnosti a zvracení, které lze omezit volbou lehké a pestré stravy spojené s dostatečným přísunem vitamínů (kromě vitamínu B12). Vhodný je režim s vyrovnaným podílem přiměřené tělesné aktivity a spánku, krátké procházky – dle stavu pacientů, vyloučení těžké fyzické námahy.

V místech dopadu paprsku záření na kůži mohou vzniknout změny, které se nazývají radiodermatitis. Při ozařování pánve a dolní poloviny břicha v průběhu léčby může dojít v důsledku akutních změn na tenkém střevě k průjmům, k radiační proktitidě a akutní radiační cystitidě. Pokud jsou v ozařovaném objemu zahrnuty i vyšší partie břicha (například při ozařování paraaortálních uzlin), mohou se často již po prvních dávkách vyskytnout nevolnost a nechutenství. Tyto příznaky někdy po několika dávkách samy mizí. Jsou-li intenzivní, lze použít léky, které tyto problémy odstraní.

výběr z naší tvorby
pokračování článku

Akutní změny na kůži – radiodermatitis

Radiodermatitis se projevuje vysycháním kůže (suchá deskvamace), svěděním, zvýšenou pigmentací, zarudnutím, v některých případech až vytvořením puchýřků či mokvavých ploch (vlhká deskvamace). Kožní reakce se většinou objevuje zhruba od 3. týdne záření a bývá nejvýraznější zpravidla dva až tři dny po ukončení záření. V ozářené oblasti zpravidla dochází ke ztrátě ochlupení. Pacient by měl být především poučen, aby nevhodným jednáním stav kůže na ozařovaných polích nezhoršil. Je třeba kůži chránit před mechanickým i jiným drážděním (těsný či neprodyšný oděv, škrábání, náplasti, masti, mýdla, parfémy). Ozařovaná místa se nemají umývat mýdlem. Doporučuje se nošení volného, vzdušného oděvu z přírodních látek, které dobře sají pot. Opalování je nevhodné. Během záření by měla být pokožka udržována v suchu a ošetřována (zejména v místech zvýšeného pocení, především kožních záhybech, u obézních pacientů) zásypem Aviril. Pokud se objeví mokvání, je třeba aplikaci zásypu přerušit a postupovat podle pokynů ošetřujícího lékaře. Na ochranu kůže lze dnes jako preventivní opatření použít některé moderní přípravky – Cavilon spray (lze předepsat jako zdravotní pomůcku), který se aplikuje každý den před ozářením a kůži chrání vytvořením ochranného filmu. V léčbě mokvajících afekcí jsou účinné také některé novější přípravky (Flamigel). Léčbu závažnějších reakcí by měl vždy posoudit radioterapeut, eventuálně ve spolupráci s odborníky na léčbu kožních lézí. Po ukončení radiace je vhodné klidnou kůži alespoň jednou denně promazávat inertními krémy (nesolené vepřové sádlo, Indulona).

Slizniční reakce – pochva

Při nutnosti ozáření většího objemu pochvy se objevuje akutní slizniční reakce. Většinou se objevuje jen zčervenání a edém (reakce 1. stupně). Se zvyšující se dávkou se může objevit reakce 2. stupně – epiteolýza s fibrinovými povlaky („špekovitá reakce“), povlaky mohou postupně splývat. Vřed (3. stupeň) vzniká na sliznici vzácně a po vysokých dávkách. V léčbě se užívá řada lokálních přípravků – gely s kortikoidy (Dexaltin), Flamigel, při sekundární infekci antibiotika či antimykotika.

výběr z naší tvorby
pokračování článku

Nevolnost, zvracení

I radioterapie se projevuje nevolností, a to především při ozařování oblasti břicha. Z nelékových preventivních opatření se doporučuje upřednostnit studená jídla a nápoje, jíst malé porce, ale častěji, pomalu polykat, vyhnout se jídlům nadýmavým, dráždivým a tučným. Je také vhodné obklopit se příjemným prostředím (uklidňující barvy, hudba, televizní pořady). Mezi léky obvykle používanými v léčbě patří Torecan, Degan, Cerucal, při úporných obtížích setrony – Zofran, Kytril, Navoban, Ondemet, Setronon.

Akutní změny na tenkém střevě – radiační enteritis

Záření působí jak na sliznici, která může reagovat edémem a překrvením (v extrémních případech vředy), tak na hladké svalstvo s důsledkem zrychlení peristaltiky. Mění se také mikrobiální osídlení. Klinickými projevy jsou pak meteorismus, průjem, bolesti břicha. Tolerance je snížena operacemi v oblasti břicha a pánve. Příznaky někdy mohou přecházet do chronicity. V takovýchto závažnějších případech je vhodné konzultovat ohledně diagnostiky a léčby obtíží gastroenterologa. V léčbě akutních obtíží během záření se používá řada léčivých přípravků: Reasec, Imodium, Loperon, Hylak, Smecta. Při silném průjmu je třeba pamatovat na doplňování vody a iontů.

Akutní změny na sliznici tlustého střeva a konečníku

I když je sliznice tlustého střeva a konečníku odolnější na záření než tenké střevo, objevují se zde podobné změny jako v tenkém střevě. Zejména rektum bývá více zatíženo zářením, a to především při kombinaci zevního záření a brachyterapie během léčby nádorů děložního hrdla a těla. Vzniká radiační proktitida. Sliznice je zduřená, někdy snadno krvácí. Pacienti mají tenesmy, časté nucení na stolici, příměs hlenu či krve ve stolici. Léčebná opatření jsou: dietetický režim, analgetika ke tlumení bolestí při vyprazdňování (například Algifen, Novalgin,Tramal).

Akutní změny na uropoetickém systému

Při ozařování gynekologických tumorů dochází především k reakci v močovém měchýři. Uretery jsou relativně resistentní na záření. Močový měchýř je na záření vcelku rezistentní, relativně vysoká tolerance je ale snížena zánětlivými změnami a chirurgickými zákroky. Objevuje se přechodně akutní radiační cystitida s častým močením a pálením při močení. U vyšších dávek záření je určité riziko hemoragické cystitidy s tvorbou ulcerací, která přechází do chronického stadia. Léčba akutní radiační cystitidy se neliší od jiných zánětů močového měchýře, tedy analgetika a antibiotika dle močového nálezu.

Účinek záření na gonády

Výše 1 dávky (jedné frakce) záření se pohybuje většinou mezi 1,8–2,0 Gy, celková dávka na pánev podaná během 5–7 týdnů většinou činí 45–50 Gy. U žen již po dávce 1,7 Gy vzniká dočasná sterilita. Trvalou sterilitu způsobí dosažená dávka většinou kolem 6,0–7,0 Gy. Při této dávce je již ovlivněna hormonální činnost. Dávka, která způsobí radiační kastraci, závisí na věku ženy. U žen do 30 let je to asi 13 Gy, u žen nad 40 let již stačí dávka kolem 8 Gy.

Změny v krvi a krvetvorných orgánech

Hematopoetická tkáň patří vedle zárodečné tkáně mezi nejcitlivější na ionizující záření. Při léčbě gynekologických nádorů, především při ozařování větších objemů a při kombinaci radioterapie a chemoterapie (například při konkomitantní radiochemoterapii pro pokročilý karcinom děložního hrdla) je třeba během léčby pečlivě sledovat krevní obraz. Poklesem počtu reagují citlivé lymfocyty, jejich stav klesá v ozářených uzlinách i v krvi. Z krevních elementů se sleduje zvláště počet neutrofilů. Ty jsou sice rezistentnější na záření než lymfocyty, ale jejich pokles často provází chemoterapii používanou v kombinaci se zářením. Obávanou komplikací neutropenie je febrilní neutropenie, jejíž léčba patří do rukou odborníka – onkologa či onkogynekologa. Trombocyty jsou radiorezistentní, jejich pokles je většinou důsledkem probíhající chemoterapeutické léčby. Erytrocyty (zralé) jsou radiorezistentní, v průběhu léčby zářením ale dochází často k jejich postupnému úbytku a vzniká různý stupeň anémie. Záleží na objemu ozářené krvetvorné tkáně, přičemž předchůdci erytrocytů jsou na záření citlivé. Příčiny anémie jsou často kombinované a vznikají také důsledkem samotného nádorového onemocnění či krevními ztrátami z nádoru. V léčbě se užívá erytropoetin, substituce železem, krevní převody. Je nutno provést laboratorní vyšetření na zjištění typu anémie. Pokud je akutní reakce na záření závažná, je třeba záření na nezbytně nutnou dobu přerušit. Každé přerušení může snižovat efekt léčby.

Pozdní změny po radioterapii

Pozdní změny jsou ireparabilní a mohou vznikat ve tkáních po různě dlouhé latenci – za několik týdnů až let. Někdy vznikají na podkladě akutní reakce, která přejde do chronicity, jindy bez předchozích klinicky rozpoznatelných změn. Obvykle se vyvíjejí plíživě a mají progresivní charakter. Příznaky pozdních změn mohou být zaměňovány s recidivou nádoru. Vývoj pozdních změn lze těžko ovlivnit a pozdní postradiační změny se velmi nesnadno léčí.

Mezi nejčastější pozdní změny při ozařování oblasti pánve patří:

  • atrofie a fibróza kůže a podkoží;
  • teleangiektázie;
  • pigmentace kůže;
  • píštěl tenkého střeva;
  • chronický vřed rekta, stenóza rekta, rektovaginální píštěl;
  • hemoragická cystitida.

Alkohol při ozařování

Při ozařování se doporučuje konzumace antioxidantů, které obsahuji i alkohol. V některých případech tak doporučují lékaři konzumovat víno, ale pouze v malém množství. Tvrdý alkohol se nedoporučuje.

Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto:
© Fade

odkaz na článek

. Nežádoucí účinky po ozařování [online]. ČeskýPřehled.cz, . .



přidejte sem svůj komentář

Něco Vám není jasné? Zeptejte se na to ostatních. Určitě Vám pomohou.
K zeptání použijte tento formulář.


Nadpis / Dotaz
Jméno
E-mail
Sdělení

Všechna políčka formuláře je třeba vyplnit!
E-mail nebude nikde zobrazen.

přehled komentářů
K článku zatím nebyl napsán žádný komentář.

Témata


Zajímavé články

Další články k tématu léčivé účinky jedlé sody

ČeskýPřehled

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS